Nemám čas na jógu!

A vlastně nejen na jógu… na spoustu dalších věcí, které bych chtěla dělat.

Znáte to? 

Od rána jsme zaměstnané prací, péčí o rodinu, domácnost…

A to, co nás nejvíc zajímá je to, “Jak si ten čas pro sebe najít?”, že?

Ale je tu ještě jedna důležitá otázka. Tak důležitá, že pokud ji přeskočíme, naše snaha začlenit do svého života novou činnost, může skončit jen dalším zklamáním, že to zkrátka NEJDE a že to znovu NEDOKÁŽU.   

Ten první krok je tak nenápadný, že ho často rovnou přeskočíme. A přitom je to krok naprosto zásadní! 

Zeptám se sama sebe: “Chci si najít čas na praktikování jógy?” Pokud si odpovím “ANO”, ještě totiž nemám vyhráno (ach jé, to asi nechcete slyšet… ale žádný strach, pojďme dál… )

Prozkoumám, jaké je to “ANO”? Vychází z mého naštvání nebo z touhy po změně ? Co se za tím mým ANO skrývá? 

Je v pozadí mého ANO něco jako “No samozřejmě že jo, ale copak to jde? Pořád něco musím a na sebe mi nezbývá čas. Nejde to a nepůjde to. Tečka.” Je důležité prozkoumat své pocity za “ANO” odpovědí. Důležité je, aby “Ano” vycházelo z mé hluboké touhy být tvůrcem svého života, aby v něm byla esence “Ano, chci a jsem ochotná pro to něco udělat.”

Pojďme tedy procítit rozdíl v energii přístupu “Já bych chtěla, ale…” a “Já chci a udělám pro to…”

Hloubku této odpovědi však nenajdu ve spěchu. Opravdu stojí za to udělat si pár minutek času, klidu, kdy se:

∗ Posadím, zavřu si oči a zeptám se sama sebe “Chci si najít čas na praktikování jógy?” (nebo čehokoliv jiného…). Vlna pocitů, která přijde, mě může překvapit, nechám vše volně proudit. Může se ve mě  zvednout velká vlna všeho, co mi brání, kdo mi brání, proč to nepůjde. Nechám tyto pocity chvíli proudit. CHVÍLI, řekněme půl minuty (pocitově, nekoukám na hodiny, zůstávám ponořena v prožitku). A pak si řeknu “DOST!”. Řeknu si to důrazně v duchu a nebo úplně nejlépe nahlas! A v tu chvíli svým myšlenkám poděkuji, že přišly, a zároveň jim řeknu, že už je ve svém životě nepotřebuji. 

∗ Teď si zkusím představit, jaké to bude, až si svůj čas na jógu najdu. Jak se budu cítit? Představím si sama sebe, jak prožívám klidnou chvíli pro sebe (ne, opravdu se teď nezabývám v představách tím, jak se to stane, jak v tu chvíli zabavím děti, aby mi nelezly na záda nebo mě nevyrušovaly svými otázkami…), jen si představuji, jak rozbalím jógovou podložku, jak cvičím ásany, medituji, vědomě dýchám… a hlavně JAK se u toho cítím? Jaký mám ze sebe pocit, že jsem si našla čas pro sebe? Vracení se k tomuto pocitu i během dne, mě bude povzbuzovat k akci, k tomu rozbalit jógovou podložku a vkročit na ni a DOVOLIT si mít čas pro sebe. 

A to je ten důležitý první krok ještě před tím, než začnu přemýšlet, JAK si čas pro sebe najít.

Pokud tedy na začátku ve mně ten oheň vášně pro změnu nehoří silně (a převládá odpověď “Ano, chci si najít ten čas, ale, ale, ale…), tímto jednoduchým naladěním můžu postupně svůj vnitřní oheň touhy rozhořet. A nebo zkrátka zjistím, že v tuto chvíli je moje odpověď NE. A pak neztrácím svou drahocennou energii, téma odložím, nelituji se, ani se za to „netrestám“. Jdu najít jiné téma pro sebe, kde ucítím záchvěv “ANO odpovědi”.  Své vlastní téma.

Důležité je uvědomit si, že nemusím praktikovat jógu, protože bych měla.

Nemusím pít každé ráno zelené smoothie, protože bych měla.

Ani nemusím každý den meditovat, protože bych měla.

Nic z toho NEMUSÍM.

♥♥♥ Ale MŮŽU, pokud CHCI ♥♥♥

Připomeňme si tedy:

1 ♥ Ta první otázka není “Jak si ten čas najít?”, ale “Chci si ten čas najít?”

2 ♥ Sednu si, zavřu si oči a zkoumám pocity za svým “ANO”

3 ♥ Pokud v sobě v tuto chvíli necítím nadšení a hluboké odhodlání pro změnu, tak si to nadšení v sobě vytvořím! Ano, nic není ztraceno! Nemusím se založenýma rukama čekat na nějaké vnější okolnosti, které mě ke změně “donutí”. A tak si představuji, jaké to bude, až si ten čas najdu, vžiji se do té chvíle, kdy rozbalím svou jógovou podložku a vkročím na ni, až po chvíli, kdy si uvědomuji, jaké pocity prožívám, když jsem to dokázala, dovolila si užít si čas pro sebe.

Skvělá práce, pokud jste došly až sem milé ženy!

Prošly jste veledůležitou přípravnou fází, která je ohromně důležitá!

Pokud ji nepřeskočíte, ušetří vám mnoho energie a vše půjde snáz a radostněji!

Ale jistě se shodneme na tom, že bez dalších praktických kroků se naše touhy nevyplní 🙂

Pokud si budu vše krásně představovat, ale z toho gauče (nebo kolotoče všedních dní) se nezvednu, změna nenastane.

Tak pokud v hloubi duše opravdu CHCETE, brzy vám přinesu pár skvělých tipů, díky kterým nejen začnete, ale hlavně budete s radostí pokračovat!

Krásný den

Míša